Tož táto děvčica sa narodila na samém jihu Moravy. Je tam krásně – co Vám budu vykládat – šak nekdy doleťte hodit oko a už sa Vám od tama chtět nebude. No a táto děvčica, když měla základku aj střední školu naštudovanú, sa hodila do bílých hadérek a koštovala, jak to chodí za lékárenskú tárú. Tož dobré, šak tam vydržala čumákovat dobrých pět roků. Ale ono sa jí to volakos zdálo málo, jak bych to nazvala…no málo na to, aby sa do teho investovala po celý zbytek života. A tak začala okupovat Olomúcké prkna pajdáku – ale né obyčejného pajdáku, byl to pajdák speciální. A né obyčejný speciální pajdák, ale eště aj takový, co čmuchá trochu dramaterapijú – nó, to taky existuje, představte si. A tož tak je zatím spokójená – aspoň vypadá. Sice chudák má občas zádrhel s mluvú, aby jí nekdo rozuměl. Ale tak šécko ide, enom chtět. Né? A co má ráda? Nó, tož tak s děvčicú z Moravy.
Inscenace:
Jáj, na to sa neptat. Nebo ona je doslova žíravina – maškrtky, a šécko, co néni moc kyselé a po čmuchu tlustého masa, sa jí s radosťú vleze do břucha. No a má velkú slabosť pro černoušky – to sa rozplývá blahem. Jáj a slovenčina – no to jí ucha vrnijú blahem, když to slyší… A až bude jednú velká hopaňa (teda né že by už nebyla, ale až bude mět doma domácnost s rodinkú), tož by ráda měla aj ovénky – to je Vám tak neskutečně milučké zvířátko, že ju uchvacuje furt a uchvacovat aj bude.
Zpět na seznam členů
